Ars longa, vita brevis, je známý začátek jednoho z Hippokratových aforismů. Ano, již tento slavný antický lékař a filozof věděl, že život je umění je dlouhé a život krátký.

Umění není třešnička na dortu, za kterou je mnohdy mylně považováno. Právě naopak! Je základním lidským projevem a potřebou. Umění je vedle vědy a náboženství jedním z pilířů, na kterém spočívá lidské poznání a kultura.

Zdá se mi fascinující, že o dávných civilizacích se vesměs dozvídáme právě z umělecké tvorby, která tvoří podstatnou část toho mála, co se dochovalo. Vše ostatní se po překonání věků zdá již nepodstatné a doslova nicotné. Ještě víc mě udivuje skutečnost, že v dobách největší nouze a bídy, se člověk nevzdává své touhy po uměleckém projevu. Vždyť kolik skvostných uměleckých děl vzniklo ve vězení, během válek nebo za okolností, kdy byl jejich autor stižen těžkou nemocí? Jsem si jistá, že je jen málo tak bytostně lidských věcí jako právě umění. Jsem vděčná osudu, že se stalo nejen mojí láskou, ale také profesí.

Vychutnejte si i vy celý Hyppokratův text:

Vīta brevis,

ars longa,

occāsiō praeceps,

experīmentum perīculōsum,

iūdicium difficile.

 

Život je krátký,

umění dlouhé,

příležitost prchavá,

pokusy nejisté,

posouzení nesnadné.

 

Myslím si, že se mýlí ti, kteří tento text redukují na lékařskou profesi. Jeho platnost je nepochybně univerzální.