Co je umění?

Co je a co není umění? Kdo z nás si někdy nepoložil tuto otázku? A kdo zná správnou odpověd? Existuje vůbec? Jisté je, že neexistuje žádná všeobecně uznávaná definice umění a že jako vždy záleží především na tom, jak se na věci díváme a jaký význam pro nás mají. Já osobě se držím dvou základních pohledů na umění, které mi usnadňují orientaci při posuzování uměleckého díla.

Cas_E.jpg (4.88 MB)
Triptych s názvem Čas od skvělé Veroniky Psotkové je vytvořen z ocelového drátu. Tuto osobitou techniku lze přirovnat ke kresbě v prostoru. 

První je pohled na umění jako na dovednost. Zkrátka, když někdo něco umí, tak to znamená, že to ovládá, dokáže to vykonat, že něco zvládnul. V uměleckém světě jde zejména o řemeslnou (nikoliv múzickou) schopnost. U kreslířů a malířů jde například o zvládnutí grafické či malířské techniky nebo ovládnutí zásad kompozice a perspektivy. U sochařů jde o metalurgii či statiku,  u šperkařů o  gemologii a tak dále.

Zvládnutí řemesla je podmínka nutná pro svobodný umělecký projev. V ideálním případě jde o takzvanou bezlimitní techniku, kdy umělec nemá žádná omezení pro své umělecké projevy, které by vyplývaly z nezvládnutého řemesla. Může vytvořit prakticky cokoliv si představí. I když to neplatí vždy, je často právě v této oblasti je velký rozdíl mezi akademickými umělci a umělci bez klasického vzdělání.

 

Zas_B_.jpg (499 KB)
Příkladem mistrovské sochařské práce je tato bronzová plastika od ak. sochaře Petra Nižňanského. Zhotovení modelu, odlití do bronzu a následné cizelování je velmi komplikovaný a zdlouhavý proces, který ovládájí jen skuteční mistři svého oboru.

Druhý pohled se váže k uměleckému projevu, který je odrazem kreativní práce a kultury konkrétního autora. Právě slovo kultura je zde velmi trefné, ba přímo klíčové. Odkazuje totiž ke kultivaci a tedy v původním smyslu slova, k pěstování (kultivaci). Tak jako se zemědělec stará o svoji úrodu (kulturu), tak se umělec stará o své dílo. Z výchozího nízkého stavu vzniká kultivací stav vysoký (úroda, umělecké dílo). Nakonec umělecká díla jsou nejtypičtějším kulturním projevem člověka a často přímo definují určitá období, civilizace a právě „kultury“.

Sagen_der_Welt_Bb.jpg (492 KB)
Originál knižní ilustrace od světově proslulého Jindry Čapka. Jindra dokonale ovládá malířskou i kreslířskou techniku. To, v  kombinaci s mimořádnou invencí, kreativitou a širokým kulturním rozhledem, z něj dělá prvotřídního umělce mezinárodního významu. Jeho ilustrace jsou v knihách vydaných ve více než 30 jazykových mutacích. 

Pokud umělecká díla nesplňují obě výše uvedené  kvality, nemají potenciál obstát v měřítku času. Nemají trvanlivost, která je v mých očích základním atributem uměleckého díla. Vím, moderní umělecké formy jako videoart, perfomance nebo site specific instalace mají jistě své dobré místo v uměleckém světě.  Z mého pohledu však nejde o „klasická“ umělecká díla. V tomto smyslu pracuji pouze s „klasickými“ umělci, u kterých mám jistotu, že své řemeslo skvěle ovládají a jejich projev je dostatečně kultivovaný a trvanlivý.

SUK_04.jpg (499 KB)
Barevné litografie Pavla Sukdoláka jsou jakoby mimo čas a prostor. Poznáte je na první pohled. Skvělé barvy, dokonalá perspektiva, vynikající kompozice, vše v dokonalé harmonii. 

 

Vůdčí myšlenkou mé práce je kultivace životního prostoru. Věřím, že člověk má utvářet své okolí, že ho má zušlechťovat a kultivovat. Jsem si jistá, že se náš každodenní životní prostor významně odráží v našem vnímání a myšlení a má naprosto zásadní význam. Nejde jen o estetickou nebo dekorativní funkci uměleckých děl, kterou v žádném případě nepodceňuji, ale jde také o to, aby umění poskytlo rámec, měřítko a hloubku, díky kterým je náš život plnější, ukotvenější a šťastnější.

 

Vnější projevy člověka jsou zpravidla považovány za reprezentaci jeho duševního rozpoložení. Ze zkušenosti vím, že platí i obrácený vztah. Prostředí, ve kterém  člověk žije, se odráží v jeho  duševním i duchovním životě. Umělecká díla zde mohou sehrát naprosto klíčovou roli.