Co je a co není umění? Kdo z nás si někdy nepoložil tuto otázku? A kdo zná správnou odpověd? Existuje vůbec? Jisté je, že neexistuje žádná všeobecně uznávaná definice umění a že jako vždy záleží především na tom, jak se na věci díváme a jaký význam pro nás mají. Já osobě se držím dvou základních pohledů na umění, které mi usnadňují orientaci při posuzování uměleckého díla.

První je pohled na umění jako na dovednost. Zkrátka, když někdo něco umí, tak to znamená, že to ovládá, dokáže to vykonat, že něco zvládnul. V uměleckém světě jde zejména o řemeslnou (nikoliv múzickou) schopnost. U kreslířů a malířů jde například o zvládnutí grafické či malířské techniky nebo ovládnutí zásad kompozice a perspektivy. U sochařů jde o metalurgii či statiku,  u šperkařů o  gemologii a tak dále.

Zvládnutí řemesla je podmínka nutná pro svobodný umělecký projev. V ideálním případě jde o takzvanou bezlimitní techniku, kdy umělec nemá žádná omezení pro své umělecké projevy, které by vyplývaly z nezvládnutého řemesla. Může vytvořit prakticky cokoliv si představí. I když to neplatí vždy, je často právě v této oblasti je velký rozdíl mezi akademickými umělci a umělci bez klasického vzdělání.

 

Druhý pohled se váže k uměleckému projevu, který je odrazem kreativní práce a kultury konkrétního autora. Právě slovo kultura je zde velmi trefné, ba přímo klíčové. Odkazuje totiž ke kultivaci a tedy v původním smyslu slova, k pěstování (kultivaci). Tak jako se zemědělec stará o svoji úrodu (kulturu), tak se umělec stará o své dílo. Z výchozího nízkého stavu vzniká kultivací stav vysoký (úroda, umělecké dílo). Nakonec umělecká díla jsou nejtypičtějším kulturním projevem člověka a často přímo definují určitá období, civilizace a právě „kultury“.

Pokud umělecká díla nesplňují obě výše uvedené  kvality, nemají potenciál obstát v měřítku času. Nemají trvanlivost, která je v mých očích základním atributem uměleckého díla. Vím, moderní umělecké formy jako videoart, perfomance nebo site specific instalace mají jistě své dobré místo v uměleckém světě.  Z mého pohledu však nejde o „klasická“ umělecká díla. V tomto smyslu pracuji pouze s „klasickými“ umělci, u kterých mám jistotu, že své řemeslo skvěle ovládají a jejich projev je dostatečně kultivovaný a trvanlivý.

 

Vůdčí myšlenkou mé práce je kultivace životního prostoru. Věřím, že člověk má utvářet své okolí, že ho má zušlechťovat a kultivovat. Jsem si jistá, že se náš každodenní životní prostor významně odráží v našem vnímání a myšlení a má naprosto zásadní význam. Nejde jen o estetickou nebo dekorativní funkci uměleckých děl, kterou v žádném případě nepodceňuji, ale jde také o to, aby umění poskytlo rámec, měřítko a hloubku, díky kterým je náš život plnější, ukotvenější a šťastnější.

 

Vnější projevy člověka jsou zpravidla považovány za reprezentaci jeho duševního rozpoložení. Ze zkušenosti vím, že platí i obrácený vztah. Prostředí, ve kterém  člověk žije, se odráží v jeho  duševním i duchovním životě. Umělecká díla zde mohou sehrát naprosto klíčovou roli.